Informace ke svátosti manželství

„Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.“

Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti.

Písmo svaté tvrdí, že muž a žena jsou stvořeni jeden pro druhého: „Není dobré, aby člověk byl sám“. Žena, „tělo z jeho těla“, jako jeho „protějšek“, jemu rovná, jemu nejbližší, mu byla dána Bohem jako „pomoc“, a představuje tak Boha, který nám přichází na pomoc. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). Sám Pán ukazuje, že to znamená nepomíjivou jednotu jejich dvou existencí, když připomíná, jaký byl „od počátku“ plán Stvořitele: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6).

Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem, které spasil, a tak připravil „svatbu Beránka“ (Zj 19,7.9).

Na prahu své veřejné činnosti Ježíš koná svůj první zázrak ─ na prosbu své matky ─ během svatební hostiny. Církev přikládá velkou důležitost Ježíšově přítomnosti na svatbě v Káně. Vidí v tom potvrzení, že manželství je dobré, a ohlášení, že od nynějška bude účinným znamením Kristovy přítomnosti.

Ježíš ve svých kázáních jednoznačně učil, jaký je původní smysl spojení muže a ženy, jak je chtěl Stvořitel na počátku: dovolení zapudit vlastní manželku, které dal Mojžíš, byl ústupek zdůvodněný tvrdostí jejich srdce. Manželské spojení muže a ženy je nerozlučitelné: sám Bůh je uzavřel. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6).

To naznačuje apoštol Pavel, když říká: „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil“ (Ef 5,25-26). A hned dodává: „Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve!“ (Ef 5,31-32).

Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a církve. Již křest, který uvádí do Božího lidu, je svatebním tajemstvím: je takřka svatební lázní před svatební hostinou, eucharistií. Křesťanské manželství se tak stává účinným znamením, svátostí smlouvy mezi Kristem a církví. Protože manželství mezi pokřtěnými vyjadřuje a udílí milost, je pravou svátostí nové smlouvy.

Smíšená manželství a rozdílnost kultu

V mnoha zemích dochází hodně často ke smíšeným manželstvím (mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem). To vyžaduje mimořádnou pozornost manželů i pastýřů.

Podle práva, které platí v latinské církvi, je k uzavření smíšeného manželství zapotřebí výslovného dovolení církevní autority. V případě rozdílnosti kultu se k platnosti manželství vyžaduje výslovný dispens od překážky. Toto dovolení nebo tento dispens předpokládají, že obě strany znají a nevylučují cíle a podstatné vlastnosti manželství, stejně jako závazky týkající se křtu a výchovy dětí v katolické církvi, které na sebe bere katolická strana.

Účinky svátosti manželství

„Z platného manželství vzniká mezi manželi svazek svou povahou trvalý a výlučný.

Manželské pouto tedy stanovil sám Bůh, takže platné a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno.

„Křesťanští manželé… mají v Božím lidu vlastní dar, který odpovídá jejich způsobu života a stavu“. Tato milost vlastní svátosti manželství je určena ke zdokonalování manželské lásky, k posilování její nerozlučitelné jednoty. Touto milostí „si manželé pomáhají ke svatosti manželským životem i přiváděním dětí na svět a jejich výchovou“.

„Manželská láska… zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot.“

„Svou přirozenou povahou jsou manželství a manželská láska zaměřeny k plození a výchově dětí, což je vrchol a koruna manželské lásky.“

Plodnost manželské lásky se rozšiřuje na plody mravního, duchovního i nadpřirozeného života, který rodiče předávají svým dětem výchovou. Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí. V tomto smyslu je základním úkolem manželství a rodiny být ve službě života.

Místo a forma uzavírání manželství

V latinské církvi se obecně má za to, že si novomanželé jako služebníci Kristovy milosti navzájem udělují svátost manželství tím, že před církví vyjádří svůj souhlas.

V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. Je radno, aby se budoucí novomanželé připravili na slavení svého manželství tím, že přijmou svátost smíření a eucharistii, aby přijímáním těla a krve Krista „byli jedno tělo“ v Kristu.

Z hlediska místa uzavření manželství je řádným místem pro uzavření svátostného sňatku, tj. manželství mezi dvěma katolíky nebo katolickou stranou a nekatolickou pokřtěnou, farní kostel farnosti.

Z hlediska přináležitosti snoubenců k farnosti je řádným místem uzavření svátostného sňatku farnost, kde má alespoň jeden ze snoubenců trvalé nebo přechodné kanonické bydliště.

K uzavření sňatku v jiné farnosti dostačuje dovolení od jednoho z farářů katolického snoubence.

Mimořádným místem pro uzavření svátostného sňatku je jiný kostel nebo kaple, přičemž dovolit uzavření tohoto manželství mimo farní kostel – za předpokladu, že je splněna podmínka rozumného a spravedlivého důvodu – může: místní ordinář na území své diecéze; farář na území své farnosti.

Výjimečným místem pro uzavření svátostného sňatku je tzv. „vhodné“ místo, které není místem posvátným, avšak splňuje požadavky co do svátostného charakteru důstojnosti církevního manželství a podmínku účasti veřejnosti. Posoudit, zda nějaké místo je vhodným místem, a následně dovolit uzavření manželství na tomto místě – za předpokladu, že je splněna podmínka rozumného a spravedlivého důvodu – může místní ordinář na území své diecéze.

Z hlediska místa uzavření manželství je řádným místem pro uzavření manželství mezi katolickou stranou a stranou nepokřtěnou (nesvátostné manželství) každé posvátné místo (kostel, kaple) nebo jiné vhodné místo, které splňuje požadavky co do důstojnosti církevního manželství a podmínku účasti veřejnosti. Posouzení, zda nějaké místo je vhodným místem k uzavření nesvátostného manželství, náleží místnímu ordináři,

Bezprostřední příprava na uzavření manželství probíhá ve farnosti.

Snoubenci si osobně rezervují termín uzavření sňatku.

Tří měsíce před uzavřením sňatku snoubenci sepíšou s farářem žádost o uzavření církevního sňatku. K tomuto úkonu je nutné mít potvrzení z matriky Městského úřadu ve Velkém Meziříčí; nové potvrzení o křtu, občanské průkazy.